Tyto fotografie v libovolném rozlišení a náhledy
Tyto fotografie v libovolném rozlišení a náhledy
Na víkend jsem měl vymyšlen výstup na nejvyšší horu Německa v rámci aklimatizace na čtyřtisícovku v nasledujícím týdnu, ale v den odjezdu se ukázalo, že je na vrcholu Zugspitze stále 2.5m sněhu, tak jsme ještě cestou z Brna v autě vymysleli náhradní cíl - Groser Priel, nejvyšší horu Mrtvých hor. Naposledy jsem sem průvodcoval zájezd Alpiny na podzim, nyní jsme totéž zvládli za víkend místo tří dní - zdolat Groser Priel 2515m feratou Bert Rinesh a vrchol Spitzmauer zajištěnou cestouStodertaler. Tentokráte jsme vyrazili z Brna přes Prahu v sestavě Ondra, Petr, Marcela, Lenka.
V pátek přesun Brno-Praha-Hinterstoder (520km, 6h). Přespali jsme v místním dřevěném hotelu U Žebřiňáku vzhledem k nejistému počasí. Počasí nakonec vyšlo lépe než předpověď, předpokládaný déštík na sobotu se nekonal. V Hinterstoderu na konci vesnice je neplacené parkoviště, cesta na chatu Priel Shutzhauz je na 3h. Cestou je několik pěkných vodopádů, které běžně ani nejsou vidět. Chata ve výšce 1420m je slušně velká, tak jsme se vlezli na noc i bez rezervace, ale tentokrát jen se štěstím. Přímo v chatě je lezecká stěna přes 2 patra. Ubytování podražilo z loňských 6eur na 9eur, ale pořád je cena-výkon lepší jak chaty u nás. V sobotu jsme z chaty vyrazili v poledne na Spitzmauer. K nástupu na feratu Stodertaler je to necelé 2h, zajištěná cesta má klasifikaci středně těžká, ale nebylo na ní nic těžkého. Už cestou jsme sedovali kamzíka, nad feratou byl další, který vypadal dost hladově a nebál se přijít na pár metrů. Nad feratou se jde ještě pár stovek metrů sutí na samotný vrchol, kde je v kovovém symbolu Alp vrcholová knížka. Z vrcholu jsme šli vedlejším údolím se sněhovými poli. V údolí nás Marcela prověřila, když se 5 minut tvářila, že nechala na kopci foťák a už jsme vymýšleli dvojnásobný výstup na vrchol.
V neděli jsme vylezli z chaty 1000m nahoru zajištěnou cestou Bert Rinesh - klasifikace velmi těžká. Ferata je zajímavá jak svou délkou tak řadou převislých míst s lany i žebříky. Nahoru to zabralo 4 hodiny z chaty. Od právě rok nově postaveného vrcholového kříže jsme doklouzali po sněhových polích k chatě a dolů k jezeru - převýšení 1800m, kde jsem si nemohl nechat ujít plavání v nenápadně schovaném lesním jezírku s teplotou 12-15 stupňů.
Toto není horolezec při pádu, to si jen Ondra si při čekání asi 1500m nad údolím na skále krátil čas stojkou
od jezírka je vidět vrchol Groser Prielu
